Mgr. Simona Skřivánková - web o víře a o klavíru

Neděle - Slavnost Narození Páně, 2011, Mons. P. Jiří Skoblík

Datum začátku: 2011/12/25 od 08:00

Jesle pro celý život.

V minulém týdnu věnovala česká veřejnost pozornost smrti a pohřbu Václava Havla, jenž bývá spojován s heslem pravda a láska zvítězí. Obě slova, proto byla zřejmě zvolena, výrazně oponují tomu, co charakterizovalo minulost: lež a nenávist, posvěcená teorií o třídním boji. Ovšem nebojme se říci, že Václav Havel trpěl duchovní nezakotveností. Jestliže zeměpisný domov potřebuje určité vymezení, týká se to také domova duchovního. Ne v hermeticky uzavřených hranicích, to by vytvářelo nedýchatelnou atmosféru, ale s typickou duchovní krajinou a lidmi, kteří se jinde v stejné podobě nenajdou. Nám bylo vírou, ke které se hlásíme, takové zakotvení dáno.

 

Vánoce, které právě slavíme, jakoby nám betlémskými jesličkami říkaly: těžiště tvého duchovního domova má střed v Ježíši, který se s tebou a s každým člověkem chtěl solidarizovat do té míry, že na zemi začal žít jako zcela bezmocné dítě, závislé na dospělých, tedy jako kdokoliv z nás. Kdyby byl přišel jako neodolatelný vítěz nad lidským nebo přírodním zlem, jako mesiáš na způsob permanentně vítězícího Alexandra Velikého, byl by námi přijímán s pocitem triumfu, ale jako někdo jiný než jsme my.

 

Když však přišel jako dítě, odkázané ve všem na druhé, poskytl nám dokonalý důkaz solidarity. Solidarity se všemi, kdo trpí svou bezbranností, kdo si uvědomují, jak jsou bezmocní vůči lidské křehkosti a především lidské zlobě. Když jsme dojati pohledem na romantiku jesliček, na malinkého Ježíška, obklopeného milujícími dospělými, ani nás nenapadne, že by byl vzhledem k důstojnosti bohočlověka docela pochopitelný Synův protest proti Otci: tak hluboko při svém vstupu na svět neklesnu.

 

Samozřejmě nás napadne otázka: je taková solidarita pro nás vůbec prospěšná? Nebylo by lepší vítězné vyzdvižení lidstva nad jakoukoliv mizerii? Samozřejmě by něco takového bylo možné. Rozhodnuto však bylo jinak, jak naznačují betlémské jesle: člověku je uloženo projít celou dráhou lidské existence, od kolébky do hrobu se zdarem i nezdarem. Nejvyšším dobrem, které má člověk během své životní cesty sledovat, je zdařilá příprava na ubytování se v Otcových příbytcích, kterých je přece hodně.

 

Křtitele, který se zdráhal pokřtít Božího beránka, poučuje X slovy, která platí pro každého z nás, když se trápíme otázkou proč, proč právě mně? - neboť tak je třeba vyplnit veškerou spravedlnost, jinými slovy tak je třeba vyhovět Boží prozřetelnosti, prodchnuté božskou moudrostí, i když se vzpírá pochopení. V jistém smyslu se člověk celý život, i na vrcholu svých sil, může inspirovat pohledem na jesličky, ve kterých leží Boží i lidský syn: jsou hranice, které nemůže překročit třesoucí se stvoření lidské, i když to na rozdíl od betlémského novorozeněte považuje za možné.