Mgr. Simona Skřivánková - web o víře a o klavíru

25.neděle v LM, 22.9.2019, Mons.P.Jiří Skoblík

Prozíravost

   Jeden z důvodů, proč se každou neděli scházíme, je příprava na věčnost. Zeptejme se tedy, v čem tato příprava spočívá v dnešní bohoslužbě slova, zejména v evangeliu. Ačkoliv je to zdánlivě jednoduchá otázka, mezi odborníky jsou nemalé spory ohledně významu Lukášovy věty: -Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě-. Spor se týká otázky, kdo je to ten „Pán“? To první, co nás napadne, je vlastník majetku, který byl nepoctivým správcem šizen. Jenže je podivné, že by vlastník, podvodníka, jehož přičiněním přišel ke škodě, pochválil. Spíš bychom čekali, že se podivil jeho prohnanosti.

   Dnes většinou chápeme Pána jako označení Krista, protože takové označení je u Lk běžné. Proč však Pán Ježíš nepoctivce pochválil? Právě jsme to slyšeli: že jednal prozíravě. Vůbec se neřeší morálka VII. př. „nepokradeš“, nýbrž vyzdvihuje se prozíravost, čili výhled důsledků určitého jednání (Tomáš Akvinský). Pohoršení nad domnělou chválou nepoctivosti, o kterém mluví Ježíšovi kritici, je omylem.

   Správný učedník hledí do budoucnosti, kdy nečekaně, to však nemusí být záhy, přijde Pán účtovat. V tomto a pouze v tomto ohledu je učedníkovi nepoctivý správce vzorem. Nejen Písmo, ale i pohanský svět oceňoval prozíravost jako první z tzv. kardinálních, čili stěžejních ctností. Přibližme si ji jako mravní návyk, bez kterého se neobejde žádný řidič. Denně slyšíme o důsledcích nedostatečné prozíravosti na silnicích a železničních přejezdech.

   Evangeliu ovšem nejde o provoz na silnicích, nýbrž o konec světa. Zrovna onehdy jsem četl kritiku současného duchovního života jedním náboženským myslitelem. Jsme údajně zahledění do tohoto světa a málo myslíme na těžiště křesťanské existence, které je přece ve věčnosti. Historickým příkladem posunu zájmu od tehdynyní je přechod od vrcholného středověku k renesanci. Protože věříme, že tato věčnost má být naplněna blažeností, plynoucí především z patření na Boží tvář, máme o to nutkavější pohnutku na věčnost při svém plánování nezapomínat.