Mgr. Simona Skřivánková - web o víře a o klavíru

16.neděle v LM, 19.7.2020, Mons.P.Jiří Skoblík

Datum začátku: 2020/07/17 od 07:00

Kvas

PODOBENSTVÍ O KVASU

   Když plnoletý Ježíš z Nazareta (ve 30 letech) poprvé oslovil v galilejské synagoze přítomnou obec, zvědavou na slova „nováčka“, upozornil je podle Markova evangelia na to, že se přiblížilo Boží království. Židům nebyl název Boží království cizí, zato ujištění, že se přiblížilo, mohlo vzbudit vzrušení, vždyť Izrael na ně toužebně čekal.

   V Písmu nenajdeme cosi jako „definici“ Božího království, zato zajímavá je otázka jeho časového umístění. „Přiblížilo se“ znamená, že je blízko, ale dosud nepřítomno. Jenže na jiném místě evangelia najdeme Ježíšův údaj, že „je mezi vámi“ (Lk 17,21); starší český překlad řecké předložky ENTOS (uvnitř i mezi) dokonce četl „je ve vás“, což by se však pro polemizující farizeje nehodilo, zato by to mohlo platit o Ježíšových učednících, tehdy i dnes!). Když se v Otčenáši modlíme „přijď království tvé“, znamená to, že prosíme o časově neurčený Otcův dar pro Izrael, později také pro ostatní lidstvo. Boží království (Matouš by napsal nebeské království) je tedy budoucí, ale zčásti už přítomné.

   Ježíš nepopisuje jeho tvářnost, ale přibližuje ho srovnáváním s dobře známými pozemskými lidmi i věcmi. Tady hrají velkou roli podobenství, která Ježíš mistrovsky vytvořil (Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? (Lk 13,18), takže můžeme mluvit o jeho nepřehlédnutelném literárním příspěvku do celosvětové kultury. Všimněme si zajímavé etymologie podobenství v originálu: PARABOLÉ (znamená doslova: postavené vedle sebe). Jedná se o dvě skutečnosti, z nichž jedna, známá z každodenního života, přibližuje v jednom bodě cosi z tajemné druhé skutečnosti, čili přibližuje určitý rys Božího království (to je pro podobenství charakteristické na rozdíl od alegorie, „překládající“ více prvků ze zobrazujícího do zobrazovaného textu). 

   Uveďme si příklad: v nedělním evangeliu je uvedeno podobenství o kvasu, který žena zadělala do tří měřic mouky (jedna měřice je asi 13 litrů, množství by tedy bylo pro jednu domácnost téměř nadměrných 40 litrů, což je asi záměrné), až se všechno prokvasilo. Co je oním výše zmíněným bodem, spojujícím pozemskou a nebeskou skutečnost? Kvas je cosi malého oproti třem měřicím mouky a přesto je celé prokvasí, čili pronikne. Boží království je zpočátku cosi malého (považme postavu Ježíše Krista, se kterým přichází) a přesto časem pronikne do celého lidstva. Důležité je také uvědomit si růst působení kvasu: podobenství nestaví proti sobě pouze počátek a dovršení, nýbrž také pozvolný proces kvašení.

   Ježíš Kristus ví o dvou velkých pedagogických výhodách této literární formy, proto je také používá.  Zobrazující stránka byla (a je) posluchačům naprosto zřejmá (zaplevelené pole). Odpadá tedy otrávené máchnutí rukou kvůli nesrozumitelnému výkladu. Připomínám s jistou prostořekostí povzdech cařihradského patriarchy Bartoloměje na adresu těžko srozumitelných teologů: bylo by dobře umístit je na nějaký ostrov, kde by spolu mohli podle libosti debatovat.

   Zřejmost pozemské skutečnosti provokuje zvídavý typ posluchačů k zamyšlení, čím asi tato stránka chce tajemství Božího království přiblížit. Apatický typ není osloven ani zřejmou skutečnosti. Takový typ popisuje podobenství o rozsévači jako půdu, do které padne semeno „podél cesty“ nebo na „skalnatou půdu“. A tak platí: kdo má (zájem o Ježíšovo poučení), tomu bude přidáno (na poznání); kdo (zájem) nemá, tomu bude vzato i to, co má (i dosavadní znalosti vyprchají).