Mgr. Simona Skřivánková - web o víře a o klavíru

15.neděle v LM, 12.7.2020, Mons.P.Jiří Skoblík

Datum začátku: 2020/07/12 od 07:00

Tvorstvo

ŽIVOČIŠNÉ A ROSTLINÉ TVORSTVO

  V dnešním druhém čtení uvádí sv. Pavel čtyřikrát za sebou výraz tvorstvo. To láká k zamyšlení. Mezi ně patří samozřejmě lidstvo, ale Pavel má na mysli živočišnou a rostlinou říši. Toto tvorstvo je podrobeno nicotnosti, kvůli které sténá a trpí, konstatuje apoštol; považme šelmu, drásající svou kořist a kůrovce, ničícího krásný smrk. Za svou nicotnost tvorstvo nemůže. Na začátku Písma čteme: jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta. Pavel na toto prokletí navazuje: tvorstvo bylo podrobeno pomíjivosti kvůli hříchu prarodičů, snižujícího Bohem zamýšlenou velikost lidstva a ostatního stvoření.

  Tvorstvu však nebyla odňata naděje, že dosáhne svobody v rámci  slávy Božích dětí. Jako kleslý člověk strhl sebou celé prostředí, tak vykoupený člověk ho pozvedne. Proto tvorstvo podle Pavla na to nedočkavě čeká. Považme ničení jihoamerických deštných pralesů pro ziskuchtivost bez ohledu na budoucí generace.

  Tento úryvek listu Římanům můžeme pojímat jako biblickou připomínku ekologie (OIKOS = obydlí, LOGOS= nauka) jako lidské přípravy na božskou proměnu tvorstva. Zásadním ekologickým příkazem není zapojení různých vědních oborů pro zlepšení poškozovaného prostředí, nýbrž mravní obroda, sloužící Tvůrcovu zvolání hle, činím vše nové (Zjev 21,5). 

  V Pavlově duchu se jedná o víru v Krista, motivující k odpovídajícímu životu. Evangelium jde ovšem dál než vědecké předpovědi. Jaká podoba čeká tvorstvo, až se jeho naděje při pozorování Božích synů splní, nevíme, ale Písmo nám přibližuje poetickým způsobem nepředstavitelnou budoucnost. 

   Už v 1, kapitole Geneze je odmítnuto zachování života na úkor jiného života: veškeré zemské zvěři i nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu, prohlašuje Tvůrce (lze to chápat také jako předpověď nekrvavé budoucnosti?).

   V 11. kapitole líčí prorok Izaiáš budoucí mír v tvorstvu: vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu. Kráva se bude popásat s medvědicí, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát u díry zmije. Prorok také uvádí důvod míru: neboť zemi naplní poznání Hospodina.

  Izaiášovu poezii nesmíme brát jako reportáž, nýbrž jako předpověď Pavlova ujištění, že přijetím za syny bude tvorstvo vysvobozeno z poroby porušení.

  Úvodním signálem ke grandiózní proměně všeho je ovšem druhý příchod Kristův na svět. Tady musíme dát velký pozor. Když Židé očekávali Mesiáše, většina považovala Mesiáše ukřižovaného jako absurditu. Také my musíme připustit, že „všechno je jinak“, také u Kristova návratu.

  Pro zajímavost: tradice nabídla jako předehru paruzie zvěstování evangelia celému světu (Mt 24,14), obrácení Židů (Řím 11,25-32), velký odpad od víry (2Sol 2,3), vystoupení Antikrista (2Sol 2,4) a těžké pohromy (Mt 24,29). Varujme se však aplikovat takové předpovědi na historické osobnosti a události.